33.kapitola 2.část

15. července 2009 v 19:44 | Lenny94
Harry slyšel, jak si Snape povzdechl.
Lilly si sňala klobouk, podala ho zpět profesorce McGonagallové, a pak spěchala k jásajícím Nebelvírským. Při chůzi se ale ještě ohlédla na Snapea a na tváří měla náznak smutného úsměvu. Harry viděl Siriuse, jak se posunul, aby jí uvolnil místo na lavičce. Ona mu věnovala letmý pohled a zdálo se, že v něm rozpoznala chlapce z vlaku, a tak zkřížila ruce a přísně se k němu otočila zády.

Rozřazování pokračovalo. Harry viděl, jak se Lupin, Pettigrew a jeho otec připojili k Lilly a Siriusovi u nebelvírského stolu. Nakonec, když už na rozřazení zbývalo pouze dvanáct studentů, profesorka McGonagallová zavolala Snapea.

Harry šel s ním ke stoličce a díval se, jak mu položila klobouk na hlavu.

"Zmijozel!" vykřikl Moudrý klobouk.

A Severu Snape šel až na druhou stranu haly, pryč od Lily, kde ho přivítali Zmijozelští a kde ho Lucius Malfoy, s prefektským odznakem zářícím na hrudi, poplácal po zádech, když se posadil vedle něj…



A výjev se změnil…

Lily a Snape se procházeli po nádvoří a evidentně se hádali. Harry si pospíšil, aby je dohonil a mohl je slyšet. Když je doběhl, uvědomil si, o kolik jsou oba vyšší: zdálo se, že uběhlo několik let od doby, kdy byli zařazeni.

"…myslel jsem, že jsme byli přáteli?" říkal Snape. "Nejlepšími přáteli?"

"My jsme, Seve, ale nemám ráda lidi, se kterými se potloukáš! Promiň, ale Avery a Mulciber se mi hnusí! Mulciber! Co na něm vidíš, Seve? Nahání mi hrůzu! Nevíš snad, co se onehdy snažil udělat Mary Macdonaldové?"

Lily došla ke sloupu a opřela se o něj, dívajíc se do úzkého, nažloutlého obličeje.
"To nic nebylo," řekl Snape. "Byla to sranda, to je vše - "

"Byla to černá magie, a pokud myslíš, že to bylo zábavné - "

"A co takhle ten neřád Potter a jeho kámoši?" ptal se Snape. Znovu zrudl, když to říkal, neschopen, jak se zdálo, udržet se ve svém vzteku.

"Co s tím má Potter co dělat?" řekla Lilly.

"Čmuchají v noci venku. Kolem toho jejich Lupina je něco divného. Kam chodívá?"

"Je nemocný," řekla Lilly. "Říkají, že je nemocný - "

"Každý měsíc za úplňku?" řekl Snape.

"Znám tvou teorii," řekla Lilly a znělo to chladně. "A mimochodem, proč jsi tím tak posedlý? Proč se staráš o to, co dělají v noci?"

"Jenom se ti snažím ukázat, že nejsou tak úžasní, jak si všichni myslí."

Intenzita jeho upřeného pohledu způsobila, že zrudla.
"I když, oni neprovádějí černou magii." snížila svůj hlas. "A ty jsi skutečně nevděčný. Slyšela jsem, co se stalo tehdy v noci. Slídil jsi v tom tunelu u vrby mlátičky a James Potter tě zachránil před něčím tam dole - "

Celý Snapeův obličej se zkřivil a on vyprskl: "Zachránil? Zachránil? Ty asi myslíš, když si hrál na hrdinu? Zachraňoval si svůj krk a stejně tak i krky svých přátel! Ty nebudeš - nenechám tě - "

"Nenecháš mě? Nenecháš mě?"

Lilly měla své jasně zelené oči otevřené a Snape ustoupil.

"Nemyslel jsem - já jenom nechci vidět, jak děláš hlupáka z - líbíš se mu, líbíš se Jamesovi Potterovi!" Zdálo se, že tato slova z něj vypadla proti jeho vůli.

"A on není… Každý si myslí… velký famfrpálový hrdina - " Snapeova hořkost a nelibost způsobovaly, že nebyl schopný se vyjádřit, a Lilyino obočí se zdvihalo čím dál výš.

"Já vím, že James Potter je arogantní náfuka," řekla a vpadla Snapeovi do řeči. "Nepotřebuju, abys mi to říkal. Ale Mulciberův a Averyho smysl pro humor je učiněné zlo. Zlo, Seve. Nedokážu pochopit, jak se s nimi můžeš přátelit."

Harry pochyboval, že Snape vůbec slyšel její námitky k Mulciberovi a Averymu. V okamžiku, kdy urazila Jamese Pottera, se celé jeho tělo uvolnilo a jak šli dál, Snape viditelně ožil…

A výjev zmizel…

Harry se díval, jak Snape vyšel z Velké síně poté, co odevzdal své NKÚ z Obrany proti černé magii. Díval se, jak vyšel ven z hradu a neúmyslně zabloudil k místu nedaleko buku, kde spolu seděli James, Sírius, Lupin a Pettigrew.

Ale v tomto případě se Harry udržoval v určité vzdálenosti, neboť věděl, co bude následovat - James zdvihne Severuse do vzduchu a zesměšní ho; věděl, co se stalo a slyšet a vidět to znovu mu nečinilo pražádné potěšení.
Viděl, jak se ke skupince připojila Lily a vystoupila na Snapeovu obranu. Vzdáleně slyšel, jak na ni Snape vykřikl v svém pokoření a vzteku to neodpustitelné slovo:

"Mudlovská šmejdka."

Výjev se změnil…

"Je mi to líto."

"Nezajímá mě to."

"Promiň!"

"Šetři svůj dech."

Byla noc. Lilly stála v županu se založenýma rukama před obrazem Buclaté dámy u vchodu do nebelvírské věže.

"Nepřišla bych, kdyby mi Mary neřekla, že vyhrožuješ, že tu přespíš."

"To jsem řekl a taky bych to udělal. Nikdy bych tě nenazval mudlovskou šmejdkou, prostě mi to jenom - "

"Uletělo?" V Lillyině hlase však nebyla žádná lítost. "Už je příliš pozdě. Už mnohokrát jsem ti odpustila. Nikdo z mých přátel nechápe, proč se s tebou pořád ještě bavím. Ty a tvoji drazí smrtijedští přítelíčkové - vidíš, nikdy jsi to nepopřel! Nikdy jsi nepopřel, že to je to, o co usilujete! Nemůžete se už dočkat, až se připojíte k Ty víš komu, že?"

Otevřel ústa a zase je bez hlesu zavřel.

"Už se nemůžu dále přetvařovat. Zvolil sis svoji cestu a já zase svoji."

"Ne - poslouchej, nechtěl jsem - "

"- nazvat mě mudlovskou šmejdkou? Ale ty tak nazýváš všechny, kteří se narodili mudlům jako já, Severusi. Proč bych já měla být odlišná?"

Přemýšlel, co by na to odvětil, ale ona se s pohrdavým pohledem odvrátila a prošla zpět otvorem v obrazu…

Chodba zmizela a výjev se proměňoval o trochu déle.

Harrymu se zdálo, že prolétá měnícími se tvary a barvami, pak se jeho okolí znovu zklidnilo a on stál ve tmě na pustém a chladném vrcholku kopce, vítr hvízdal ve větvích několika bezlistých stromů. Dospělý Snape supěl, otáčel se na místě, hůlku pevně sevřenou v ruce a čekal na něco nebo na někoho… Jeho strach nakazil i Harryho, ačkoliv věděl, že ho tu nemůže nikdo zranit. Harry se ohlížel přes rameno, byl zvědavý, na co tu Snape čekal -

Potom se vzduchem mihl oslňující, ostrý záblesk bílého světla. Harry si pomyslel, že je to blesk, ale Snape padl na kolena a hůlka mu vyletěla z ruky.

"Nezabíjejte mě!"

"To není můj záměr."

Jakýkoliv zvuk Brumbálova přemístění byl přehlušen zvukem větru ve větvích. Stál s rozevlátým hábitem před Snapem a jeho obličej byl zespodu osvětlen světlem vycházejícím z jeho hůlky.

"Tak, Severusi? Jakou má pro mě lord Voldemort zprávu?"

"Ne - žádnou zprávu - jsem tu na vlastní pěst!"

Snape lomil rukama: vypadal jako by částečně zešílel a černé rozcuchané vlasy mu poletovaly kolem tváře.

"Já - přicházím s varováním - ne, s žádostí - prosím - "

Brumbál švihl hůlkou. Skrz listy a větve kolem nich stále proudil noční vzduch, na místo, kde on a Snape stáli proti sobě, padlo ticho.

"Co po mně Smrtijed může chtít?"

"Ta - ta věštba… předpověď… Trelawneyová…"

"Ach ano," řekl Brumbál. "Kolik si z ní předal lordu Voldemortovi?"

"Všechno - všechno, co jsem slyšel!" řekl Snape. "To je proč - je to z toho důvodu, že on si myslí, že mluví o Lilly Evansové!"

"Věštba se nevztahuje na ženu," řekl Brumbál. "Hovoří o chlapci narozeném na konci července - "

"Vy víte, co myslím! On myslí, že se v ní mluví o jejím synovi, bude je pronásledovat - všechny je zabije - "

"Pokud pro tebe ona tolik znamená," řekl Brumbál, "lord Voldemort ji jistě ušetří. Nemůžeš si vyžádat milost pro matku výměnou za syna?"

"Já - ptal jsem se ho - "

"Hnusíš se mi," řekl Brumbál a Harry nikdy neslyšel v jeho hlase tolik pohrdání. Vypadalo to, jako by se Snape trochu schoulil.

"Nestaráš se snad o smrt jejího manžela a dítěte? Oni mohou zemřít, jakmile budeš mít to, co chceš?"

Snape nic neřekl, jenom se na Brumbála díval.

"Skryjte je všechny," zaskřehotal. "Udržte ji - je - v bezpečí. Prosím."

"A co mi za to dáš na oplátku, Severusi?"

Na - na oplátku?" Snape zíral na Brumbála a Harry očekával, že bude protestovat, ale po jednom dlouhém okamžiku řekl: "Cokoliv."

Vrcholek kopce zmizel a Harry stál v Brumbálově pracovně a něco vydávalo otřesný zvuk znějící jako raněné zvíře. Snape se sesunul dopředu na židli a Brumbál stál nad ním s ponurým výrazem ve tváři. Po chvilce nebo dvou, Snape zdvihl hlavu a vypadal, jako by od okamžiku, kdy opustil vrcholek kopce, prožil stovky let v utrpení.

"Myslel jsem…že něco uděláte…abyste ji udržel…v bezpečí…"

"Ona a James důvěřovali špatné osobě," řekl Brumbál. "Stejně jako vy, Severusi. Nedoufal jste, že ji lord Voldemort ušetří?"
Snapeův dech byl mělký.

"Její chlapec přežil," řekl Brumbál.

Snape trochu trhnul hlavou, takže se zdálo, že odhání protivnou mouchu.

"Její syn žije. Má její oči, přesně její oči. Jsem si jistý, že si tvar a barvu očí Lilly Evansové pamatujete, nemám pravdu?"

"Ne!" vyštěkl Snape. "Pryč…mrtvá…"

"Jsou tohle výčitky, Severusi?"

"Přál bych si… přál bych si, abych byl mrtvý…"

"A jaký by to mělo smysl?" řekl Bumbál chladně. "Pokud jste miloval Lilly Evansovou, pokud jste ji skutečně miloval, pak jdete dál s čistým štítem."

Snape vypadal, jako by ho zármutek zcela pohltil, a Brumbálovým slovům chvilku trvalo než k němu pronikla.

"Co - co tím myslíte?"

"Víte, jak a proč zemřela. Ujistěte se, že to nebylo zbytečně. Pomozte mi ochránit Lillyina syna."

"On nepotřebuje ochranu. Temný pán je pryč - "

"- Temný pán se vrátí a Harry Potter bude v obrovském nebezpečí, až se tak stane."
Nějakou chvíli to trvalo a Snape pomalu získával kontrolu sám nad sebou ovládaje svůj dech. Nakonec řekl:

"Dobře. Dobře. Ale nikdy - nikdy to nikomu neříkejte, Brumbále! Musí to být pouze mezi námi! Slibte to! Nesnesl bych… obzvláště, když je to Potterův syn…chci vaše slovo!"

"Mé slovo, Severusi, že nikdy neodhalím to nejlepší z vás?" Brumbál si vzdychl, podíval se dolů do Snapeova zmučeného a napůl šíleného obličeje. "Pokud trváte na…"

Kancelář zmizela a okamžitě se změnila v jiné místo. Snape přecházel před Brumbálem sem a tam.

" - průměrný, arogantní jako jeho otec, předurčený k tomu, aby porušoval pravidla, těšící se ze své slávy, vyhledávající pozornost a nestydatý - "

"Vidíte, co chcete vidět, Severusi," řekl Brumbál bez toho, aby zvedl oči od svého výtisku Přeměňování dnes. "Ostatní učitelé mi hlásí, že ten chlapec je skromný, sympatický a poměrně talentovaný. Osobně ho považuji za mimořádné dítě."

Brumbál obrátil stránku a řekl, aniž by vzhlédl. "Dohlédněte na Quirella, ano?"
Barvy zavířily a všechno nyní potemnělo. Snape a Brumbál stáli kousek od sebe ve vstupní hale, zatímco poslední opozdilci odcházející z Vánočního plesu se trousili kolem nich do svých postelí.

"Ano?" zamumlal Brumbál.

"I Karkarovovo Znamení zčernalo. Panikaří, bojí se odplaty; vy víte, jak moc pomáhal ministerstvu, když Temný pán padl."

Snape se úkosem podíval na Brumbálův profil se zkřiveným nosem. "Zamýšlí utéct, jestli začne Znamení pálit."

"Opravdu?" řekl měkce Brumbál, když z pozemků přicházeli chichotající se Fleur Delacourová a Roger Davis. "A hodláte se k němu připojit?"

"Ne," řekl Snape, jeho černé oči upřené na mizející postavy Fleur a Rogera. "Nejsem takový zbabělec."

"Ne," řekl Brumbál. "Jste mnohem statečnější než Igor Karkarov. Víte, někdy si myslím, že rozřazujeme příliš brzy…"

Odcházel a zanechal Snapea sklíčeného…

A teď Harry stál znovu v ředitelově pracovně.

Byla noc a Brumbál zkroušeně seděl za stolem na židli podobné trůnu, zřejmě napůl v bezvědomí. Jeho pravá ruka se mu houpala u boku, zčernalá a spálená. Snape mumlal kouzla ukazujíc hůlkou na zápěstí ruky, zatímco levou rukou Brumbálovi naléval do krku hutný zlatý lektvar. Po chvíli nebo dvou se Brumbálova víčka zatřepala a otevřela se.

"Proč?" řekl Snape bez okolků, "proč jste si nasazoval ten prsten? Jistě jste zjistil, že nese kletbu. Proč jste se ho jen dotýkal?"

Prsten Rojvola Gaunta ležel před Brumbálem na stole. Byl rozlomený a Nebelvírův meč ležel vedle něj.

Brumbál se ušklíbl.

"Byl… jsem blázen. Tvrdě pokoušen…"

"Pokoušen čím?"

Brumbál neodpověděl.

"Je to zázrak, že jste se sem vrátil!" Snape zněl rozčileně. "Ten prsten nesl kletbu o neobyčejné síle a abychom ji zadrželi, což je to jediné, v co můžeme doufat, uvěznil jsem ji v té ruce, prozatím - "

Brumbál zdvihl svou černoucí, nepoužitelnou ruku a zkoumal ji s výrazem ukazujícím zaujatou zvědavost.

"Udělal jste to velice dobře, Severusi. Kolik myslíte, že mám času?"

Brumbálův tón zněl, jako by vedl běžný rozhovor; jako by se ptal na předpověď počasí. Snape zaváhal, a pak řekl:

"Nemohu to určit. Snad rok. Nelze zadržet takové kouzlo navždy. Nakonec se rozšíří, kletba takového druhu neustále sílí."

Brumbál se usmál. Nezdálo se, že by ho zpráva, že má méně než rok života, nějak znepokojila.

"Jsem šťastný, mimořádně šťastný, že vás mám Severusi."

"Kdybyste mě jen přivolal o trochu dříve, byl bych schopen toho udělat více, získal bych pro vás víc času!" řekl Snape rozhořčeně.

Podíval se dolů na zlomený prsten a meč. "Myslel jste, že zlomením prstenu můžete zlomit kletbu?"

"Něco takového…musel jsem blouznit, bez pochyby…," řekl Brumbál. S námahou se protáhl na židli. "Takže, skutečně se zdá, že to naši záležitost posunulo o trochu vpřed."
Snape vypadal zcela zmateně. Brumbál se usmál.

"Odvolávám se k plánu lorda Voldemorta, který se vztahuje i na mne. Jeho plán, podle něhož mě má ten ubohý Malfoyovic chlapec zabít."

Snape se posadil do křesla naproti Brumbálovi, ve kterém Harry tak často sedával. Harry si přál, aby řekli více ohledně Brumbálovy zakleté ruky, ale Snape podporoval Brumbálovo zdvořilé odmítnutí dále mluvit o této záležitosti. Snape zamračené řekl:

"Temný pán nečeká, že Draco uspěje. Toto je zřejmě trest za Luciusova dřívější selhání. Pomalé mučení Dracových rodičů, zatímco sledují, jak selže, a zaplatí cenu."

"Ve zkratce, ten chlapec má nad sebou vynesený rozsudek smrti stejně jako já," řekl Brumbál.

"Teď bych měl promyslet, kdo nastoupí na Dracovo místo až on selže. Budete to vy?"

Chvíli mlčeli.

"To je, myslím, plán Temného pána."
"Lord Voldemort předvídá okamžik v blízké budoucnosti, kdy bude potřebovat špeha v Bradavicích?"

"Věří, že škola bude brzy v jeho moci, ano."

"A pokud padne do jeho moci," řekl Brumbál, jakoby mimochodem, "mám vaše slovo, že uděláte vše, co bude ve vašich silách, abyste ochránil studenty Bradavic?"

Snape strnule kývl.

"Dobře. A teď. Vaší první prioritou bude odhalit, co má Draco v plánu. Vyděšený náctiletý chlapec je stejně tak nebezpečný pro ostatní, jako sám pro sebe. Nabídněte mu svoji pomoc a vedení, měl by to přijmout, má vás rád - "

" - o mnoho méně od té doby, co jeho otec ztratil přízeň. Draco mě obviňuje, myslí, že jsem přebral Luciusovi jeho místo."

"Přese všechno se o to pokuste. Zajímám se méně o sebe, než o případné oběti jakýchkoliv pokusů, které tomu chlapci přijdou na mysl. Nakonec, samozřejmě, máme ještě poslední věc, kterou musíme udělat, abychom ho zachránili před hněvem lorda Voldemorta."

Snape zdvihl obočí a jeho hlas byl cynický, když se ptal: "Zamýšlíte nechat ho, aby vás zabil?"

"Ne zcela. To vy mě musíte zabít."

Nastalo dlouhé ticho, přerušené pouze zvláštním cvaknutím. Fénix Fawkes oštipoval sépiovou kost.

"Chtěl byste, abych to udělal hned?" zeptal se Snape, jeho hlas byl ironicky vážný. "Nebo byste chtěl chvilku, abyste si mohl sepsat epitaf?"

"Ech, ještě ne," řekl Brumbál s úsměvem. "Předpokládám, že se ten okamžik ukáže sám, až přijde čas. Vzhledem k tomu, co se stalo dnes večer," naznačil chřadnoucí rukou, "si můžeme být jistí, že se to stane do roka."

"Pokud vám umírání nedělá problém," řekl nevrle Snape, "proč nenechat Draca, aby to udělal?"

"Duše tohoto chlapce není ještě tak zničená," řekl Brumbál, "nechtěl bych ji rozervat ve svůj vlastní prospěch."

"A moje duše, Brumbále? Co ta moje?"

"Vy sám víte, zda vaší duši ublíží pomoci starému muži vyhnout se bolesti a ponížení," řekl Brumbál. "Požaduji od vás tuto jedinou velikou laskavost, Severusi, protože smrt si pro mne přijde stejně jistě jako, že Kudleyští Kanonýři skončí tento rok v lize poslední. Přiznávám, že bych raději odešel rychle a bezbolestně, aniž by se to zbytečně prodlužovalo a komplikovalo, například, kdyby se do toho vložil Šedohřbet - slyšel jsem, že se přidal k Voldemortovi? Nebo drahá Bellatrix, která zbožňuje hraní si s kořistí, než se do ní pustí."

Jeho tón byl lehký, ale jeho oči probodávaly Snapea stejně jako se často stejným způsobem dívaly na Harryho, jako by mohl vidět duši, o níž mluvili. Nakonec Snape odměřeně kývl.
Brumbál se zdál být spokojený.

"Děkuji vám, Severusi…"

Kancelář zmizela a nyní se Snape s Brumbálem procházeli za soumraku na opuštěných pozemcích hradu.

"Co děláte s Potterem všechny ty večery, co spolu mluvíváte o samotě?" zeptal se náhle Snape.

Brumbál vypadal unaveně.

"Proč? Nesnažíte se mu dávat vy více školních trestů, Severusi? Ten chlapec bude zanedlouho trávit více času po škole než venku."

"Je jako jeho otec…"

"Ve vzhledu snad, ale ve své pravé povaze je mnohem více jako jeho matka. Trávím s Harrym čas, protože je mnoho věcí, které s ním chci probrat, informace, které mu musím předat před tím, než bude příliš pozdě."

"Informace," opakoval Snape. "Věříte jemu… mně nedůvěřujete."

"Není to otázka důvěry. Mám, jak oba víme, prudce omezený čas. Je samozřejmé, že dám tomu chlapci dostatek informací, aby mohl udělat to, co je třeba udělat."

"A proč nemohu mít já ty stejně informace?"

"Raději nesázím vše na jednoho koně a zvláště ne na koně, který tráví tolik času ve společnosti lorda Voldemorta."

"Což dělám na váš rozkaz!"

"A děláte to mimořádně dobře. Nemyslete si, že podceňuji neustálé nebezpečí, kterému se vystavujete, Severusi. Předávat Voldemortovi to, co se jeví jako cenné informace, zatímco mu odpíráme ty základní. Je to úkol, který bych nesvěřil nikomu, kromě vás."

"Místo toho se svěřujete chlapci, který je neschopný v Nitrobraně, jehož magie je průměrná a jenž má přímé spojení s myslí Temného pána!"

"Voldemort se děsí toho spojení," řekl Brumbál. "Není to tak dlouho, co měl jistou možnost zjistit, co pro něj ve skutečnosti znamená sdílet s Harrym svou mysl. Byla to taková bolest, jakou nikdy nezakusil. Už se nikdy nepokusí ovládnout Harryho mysl, tím jsem si jistý. Ne tímto způsobem."

"Nerozumím."

"Duše lorda Voldemorta je tak zmrzačená, že nemůže snést dotyk s duší jako je ta Harryho. Je to jako jazyk na zmrzlé oceli, jako tělo v plamenech - "

"Duše? Mluvili jsme o myslích!"

"V případě Harryho a Voldemorta je to jako mluvit o jednom a tom samém."

Brumbál se rozhlédl, aby se ujistil, že tu jsou sami. Byli nyní nedaleko Zakázaného lesa a nikde nebylo žádné známky toho, že by byl někdo poblíž.
Poté, co mne zabijete, Severusi - "

"Odmítáte mi cokoli říci, a přesto ode mne stále požadujete tu malou laskavost!" zavrčel Snape a v jeho útlém obličeji nyní zaplál skutečný vztek. "Berete toho hodně jako samozřejmost, Brumbále! Možná jsem si to rozmyslel!"

"Dal jste mi své slovo, Severusi. A když už mluvíme o službách, které mi dlužíte, myslel jsem, že jste souhlasil s tím, že dohlédnete na našeho malého zmijozelského přítele?"

Snape vypadal rozčileně a vzpurně. Brumbál vzdychl.

"Přijďte dnes večer do mé kanceláře, Severusi, v jedenáct hodin a nebudete si moci stěžovat, že ve vás nemám důvěru…"


Byli zpět v Brumbálově pracovně, okna byla temná a Fawkes seděl tiše stejně jako Snape klidně, když kolem nich Brumbál procházel a vysvětloval.

"Harry to nesmí vědět, alespoň do okamžiku, kdy to bude opravdu nezbytné, jak jinak by mohl mít sílu udělat to, co se musí stát?"

"Ale co musí udělat?"

"To je mezi Harrym a mnou. Teď poslouchejte pozorně, Severusi. Přijde čas - po mé smrti - neodporujte mi a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se bude zdát, že se lord Voldemort obává o život svého hada."

"O Naginiho?" podivil se Snape.

"Přesně tak. Pokud se stane, že lord Voldemort přestane posílat hada, aby vykonával jeho pokyny, a bude ho držet v bezpečí ve své blízkosti pod magickou ochranou, pak si myslím, že to bude bezpečné říci Harrymu."

"Říci mu co?"

Brumbál se zhluboka nadechl a zavřel oči.

"Řekněte mu, že té noci, kdy se ho Voldemort pokusil zabít a kdy Lily obětovala vlastní život, aby tomu zabránila, se vražedná kletba odrazila na Voldemorta a kus Voldemortovy duše byl oderván od celku a vklouzl do jediné žijící duše, která zbývala v té pobořené budově. Část lorda Voldemorta žije uvnitř Harryho a to je to, co mu umožňuje mluvit hadím jazykem a také propojení s Voldemortovou myslí, kterému on nikdy neporozuměl. A zatímco je tento úlomek duše, aniž by ho Voldemort postrádal, pod Harryho ochranou, Voldemort nemůže zemřít."

Harrymu se zdálo, že ty dva muže sleduje z druhého konce nějakého dlouhého tunelu, byli od něj tak vzdálení a jejich hlasy se Harrymu podivně ozývaly v uších.

"Takže ten chlapec… ten chlapec musí zemřít?" zeptal se docela klidně Snape.
"A sám Voldemort to musí udělat, Severusi. To je nezbytné."

Nastalo další dlouhé ticho. Pak Snape řekl: "Myslel jsem… všechny ty roky…když jsme ho kvůli ní chránili. Kvůli Lilly."

"Chránili jsme ho, protože bylo důležité ho učit, nechat ho vyrůst a nechat ho vyzkoušet svou sílu," řekl Brumbál s očima stále pevně zavřenýma.

"Mezitím se stává propojení mezi nimi stále silnější, roste až paraziticky; někdy jsem myslel, že to on sám tuší. Pokud ho znám, pak on sám vše naplánuje tak, že až se vydá, aby se postavil své smrti, bude to doopravdy znamenat konec Voldemorta."

Brumbál otevřel oči. Snape vypadal vyděšeně.

"To jste ho udržoval naživu proto, aby mohl zemřít až v ten správný okamžik?"

"Nebuďte tak šokovaný, Severusi. Kolik mužů a žen jste viděl umírat?"

"V poslední době jenom ty, které jsem nemohl zachránit," řekl Snape. Vstal. "Využil jste mne."

"Myslíte?"

"Špehoval jsem pro vás a lhal jsem, vystavoval jsem se pro vás smrtelnému nebezpečí. Všechno jenom proto, aby zůstal syn Lilly Potterové v bezpečí. A teď mi říkáte, že ho posíláte jako prase na porážku - "

"Ale to je dojemné, Severusi," řekl Brumbál vážně. "Nakonec jste dospěl k tomu, že toho chlapce máte rád, po tom všem?"

"Jeho?" vykřikl Snape. "Expecto patronum!"

Z konce jeho hůlky vyrazila stříbrná laň; přistála na podlaze v kanceláři, poskočila a vyletěla z okna. Brumbál ji sledoval a když její stříbřitá záře zmizela, otočil se zpět ke Snapeovi s očima plnýma slz.

"I po tom všem?"

"Pořád," řekl Snape.

A výjev se proměnil. Nyní viděl Harry Snapea hovořit s Brumbálovým portrétem.

"Budete muset Voldemortovi dát správné datum Harryho odjezdu od jeho strýce a tety," řekl Brumbál. "Kdybyste to neudělal, vzbudilo by to podezření, neboť Voldemort věří, že jste dobře informován. Nicméně jim musíte podstrčit ten nápad s maskováním - což myslím udrží Harryho v bezpečí. Vyzkoušejte matoucí kouzlo na Mundunguse Fletchera. A Severusi, pokud budete donucen účastnit se toho pronásledování, dejte si záležet, abyste působil přesvědčivě… Spoléhám se, že zůstanete u lorda Voldemorta dobře zapsán co nejdéle to půjde, jinak budou Bradavice bez milosti ponechány Carrowovým…"

Teď seděl Snape s Mundungusem, v neznámé krčmě, hlavy u sebe, Mundungusův obličej vypadal zvídavě prázdný, Snape se zamračeně soustředil.
"Navrhneš Fénixovu řádu," mumlal Snape, "aby použil past. Mnoholičný lektvar. Identické Pottery. Je to jediná věc, která by mohla fungovat. Zapomeneš, že jsem ti to navrhl já. Budeš to prosazovat jako svůj vlastní nápad. Rozumíš?"

"Rozumím," mumlal Mundungus, jeho oči nezaostřené…

Nyní byla jasná temná noc a Harry letěl na koštěti společně se Snapem. Byl doprovázen dalšími Smrtijedy s kápěmi a vpředu byl Lupin a Harry, který byl ve skutečnosti George… Smrtijed vpředu před Snapem zvedl svoji hůlku a ukázal přímo na Lupinova záda -

"Sectumsempra!" vykřikl Snape.

Avšak kouzlo určené pro Smrtijedovu ruku s hůlkou je minulo a místo toho zasáhlo George.

A dále, Snape klečel v Siriusově starém pokoji. Když četl starý dopis od Lily, slzy mu kanuly z konce jeho hákovitého nosu. Druhá strana byla popsána jen několika slovy:

Mohl vůbec někdy být přítel Gellerta Grindelwalda? Osobně myslím, že mu pouze odchází rozum!

S láskou,
Lily


Snape se vzal stránku, jež nesla Lilyin podpis a její lásku, a zasunul ji dovnitř svého hábitu. Potom roztrhl fotografii, kterou také držel, a ponechal si tu polovinu, na které se Lily smála, a druhou polovinu zobrazující Jamese a Harryho hodil zpět na podlahu pod prádelník…
A nyní stál Snape znovu ve své ředitelské pracovně, když Phineas Nigellus přispěchal do svého portrétu.

"Pane řediteli! Stanují v Deanově lese! Ta mudlovská šmejdka - "

"Nepoužívejte to slovo!"

" - tedy ta Grangerovic holka, zmínila to místo, když otvírala svůj batoh a já ji slyšel!"

"Dobře. Velmi dobře!" vykřikl za ředitelovou židlí Brumbálův portrét. "Nyní, Severusi, ten meč! Nezapomínejte, že musí být získán, když je ho třeba a za podmínky určité udatnosti - a on nesmí vědět, že jste mu ho dal vy! Pokud bude Voldemort číst v Harryho mysli a spatří vás mu pomáhat - "

"Já vím," řekl stroze Snape. Přistoupil k Brumbálově portrétu a na straně jej stiskl. Obraz se odsunul stranou a odkryl za sebou skrytý prostor, z nějž Snape vzal Nebelvírův meč.

"A stále mi nehodláte říct, proč je tak důležité, aby Potter získal ten meč?" řekl Snape, když přes sebe přehodil cestovní plášť.

"Ne, nehodlám," řekl Brumbálův obraz. "On už si už s ním bude vědět rady. A Severusi, buďte velmi opatrný, asi by vás neviděli příliš rádi po té nehodě s Georgem Weasleym - "
Snape se u dveří otočil.

"Nestrachujte se, Brumbále," řekl chladně. "Mám plán…"

A Snape opustil místnost. Harry se zvedl od myslánky a o pár chvil později ležel na kobercích na podlaze v té stejné místnosti. Snape jako by za sebou právě zavřel dveře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.