23.kapitola 1.část

15. července 2009 v 19:34 | Lenny94
23. kapitola - Malfoyovo panství
UPOZORNĚNÍ: Hermiona uvalila na Harryho bodavou kletbu, aby ho nepoznali doplněno zde

*Harry se podíval na dva ostatní, teď již pouhé obrysy ve tmě. Viděl Hermionu mířit hůlkou ne směrem ven, ale přímo do jeho obličeje.
Ozvala se rána, výbuch bílých jisker a pak…spadl v agónii neschopen nic vidět. Cítil, jak mu rychle natýká obličej pod jeho rukama, stejně jako slyšel kroky kolem sebe. *

"Zvedni se, ty nicko!"

Předtím, než to stačil zastavit, ho něčí ruce surově zvedly ze země. Někdo prohledal jeho kapsy a vzal trnkový prut. Harry si svíral v dlaních nesnesitelně bolící tvář. Byla nateklá a rudá, jako by právě dostal nějaký alergický záchvat. Jeho oči připomínaly maličké štěrbiny, přes které sotva viděl. Když byl svázaný před stanem, spadly mu brýle, vše, co viděl, byly obrysy čtyř nebo pěti lidí zápasících s Ronem a Hermionou.

"Jdi-od-ní!" zařval Ron.Ozval se neomylný zvuk zlomeného kloubu: Ron zavřeštěl bolestí a Hermiona zakřičela, "Ne! Nech ho být, nech ho být!"

"Tvůj kluk dostane víc, než by dostal, když bude na mém seznamu," řekl nechutně známý skřehotající hlas. "Rozkošné děvče…jaké jednání…zajisté si užiji hebkosti kůže…"

Harrymu se protočil žaludek. Věděl, kdo to je, Fenir Šedohřbet, vlkodlak, který nosil smrtijedský plášť, na oplátku za to mohl povolit uzdu své divokosti.

"Prohledejte ten stan!" řekl jiný hlas.

Harry byl otočen směrem k zemi. Zadunění mu ovšem napovědělo, že Ron byl hozen vedel něj. Slyšeli kroky a rány, muž při prohledávání stanu převrátil židle.

"Tak, teď se podíváme, kohopak to tu máme," řekl Šedohřbet seshora škodolibým hlasem a převrátil Harryho na záda. Paprsek světla z hůlky mu dopadl na tvář a Šedohřbet se zasmál.

"Potřeboval bych pivní máslo, abych tohle dal dolů. Co se ti stalo, ty ohavo?"

Harry neodpověděl ihned.

"Ptal jsem se", zopakoval Šedohřbet a Harry dostal ránu do bránice, což mu způsobilo dvojnásobnou bolest, "co se ti stalo?"

"Bodnutí," zamumlal Harry. "Bodli mě."

"Jo, vypadá to tak," řekl druhý hlas.

"Jak se jmenuješ?" zavrčel Šedohřbet

"Dudley," odpověděl Harry.

"A křestní méno?"

"Já totiž --Vernon. Vernon Dudley."

"Zkontroluj seznam, Scabiore," nařídil Šedohřbet a Harry ho pozoroval, jak se přemístil bokem, podívat se dolů na Rona. "Co ty, zrzku?"

"Stan Silnička," řekl Ron.

"To tak," řekl muž, který se jmenoval Scabior. "Známe Stana Silničku, ten pro nás udělal trochu práce."

Ozvalo se další zadunění.

"Jsem Bardy," pokračoval Ron, a Harry mohl jistojistě říci, že v tu chvíli měl Ron plnou pusu krve.
"Bardy Weasley."

"Á Weasley?" zaskřehotal Šedohřbet. "Tak to seš spřízněný s krvezdrádcem, ikdyž nejseš mudla. A nakonec, tvoje krásná malá přítelkyně…" Tón jeho hlasu zbystřil Harrymu smysly.

"Jednoduché, Šedohřbete," řekl s výsměchem v hlase ostatním Scabior.

"Á, nemíním ji zatím zakousnout, uvidíme, jestli si vzpomene na své méno rychleji, než Barny. Kdo jsi ty, děvče?"

"Penelope Clearwater," řekla Hermiona. Zněla vyděšeně, ale přesvědčivě.

"Jak jsi na tom s krví?"
"Poloviční krev," odpověděla Hermiona.

"Dost jednoduché to zjistit," řekl Scabior "Ale všichni vypadají, jako by to byli ještě Bradavický studenti-"

"Odefli jsme," řekl Ron.

"Odešli jsme, si chtěl říct, co, zrzku?" řekl Scabior "Rozhodli jste si zatábořit, co? A mysleli jste si, že jen tak pro legraci můžete říkat jméno Temného pána?"

"Ne pfo legfaci," řekl Ron "Nechoda."

"Nehoda?" Ozvalo se mnoho výsměšných hlasů.

"Víš, kdo rád říká jméno Temného Pána, Weasley?" zabručel Šedohřbet, "Fénixův řád. Říká ti to něco?"

"De."

"Dobrá, neprokazují Pánovi Zla dostatečný respekt, tedy jméno bylo Tabooed. Pár členů Řádu následovalo tuhle cestu. No, uvidíme. Svažte je spolu s těmi dvěma dalšími zajatci."

Někdo zatáhl Harryho za vlasy a kousek ho odtáhl a pustil ho na zem do sedu. Pak ho začal svazovat zady k sobě s ostatními vězni. Harry byl stále na půl slepý, sotva něco přes své nateklé oči viděl. Když je muž konečně pořádně svázal, zeptal se Harry šeptem k ostatních zajatců.

"Má ještě někdo hůlku?"

"Ne." Ozvali se Ron i Hermiona z různých stran.

"Je to moje chyba. Řekl jsem to jméno. Omlouvám se-"

"Harry?"

"Byl to nový, avšak známý hlas, který přicházel zezadu za Harrym, od osoby svázané po Hermionině levici."

"Deane?"

"Jsi to ty! Kdyby zjistili, koho mají-! Jsou to zloději, hledají jen zajatce, které prodají za zlato."

"To nebyl špatný tah za jednu noc," říkal Šedohřbet, když pár okovaných bot procházel kousek od Harryho a slyšeli spousty ran zevnitř ze stanu. "Mudla, skřet na útěku, a tihle ulejváci. Zkontroloval jsi už jejich jména na seznamu, Scabiore?" zaburácel.

"Jo. Žádný Vernon Dudley na něm není, Šedohřbete."

"Zajímavé," řekl Šedohřbet. "Jak zajímavé."

Přikrčil se dolů za Harrym, který skrze neuvěřitelně maličkaté mezery mezi svýma napuchlýma očima viděl tvář pokrytou rozcuchanými vlasy, vousy se špičatými zahnědlými zuby a boláky v koutcích úst. Šedohřbet páchl stejně jako oné noci na vrcholu věže, kde zemřel Brumbál: špínou, potem a krví.

"Tak, ty nejsi hledaný co, Vernone? Nebo jsi na seznamu pod jiným jménem? V jaké koleji jsi byl v Bradavicích?"

"Zmijozel," odpověděl automaticky Harry.

"Vtipné, jak si všichni myslí, že to chceme slyšet," zašilhal Scabior pryč od stínů. "Ale žádný z nich nám není schopný říct, kde je jejich společenská místnost."

"Je v podzemí," řekl Harry zřetelně. "Vstoupíte tam skrze zeď. Je plná kostí a harampádí a je pod jezerem, takže světlo je tam zelené,"

Nastala krátká pauza.

"Dobrá, dobrá, vypadá to, že jsme vážně chytili malýho Zmijozela," řekl Scabior. "Bod pro tebe,Vernone, protože není moc mudlovských žáků ve Zmijozelu. Co dělá tvůj otec?"

"Pracuje na ministerstvu," zalhal Harry.

Věděl, že celý tenhle příběh může zkolabovat při jediném pokusu o ověření, ale na druhé straně to bylo to jediné, co mohl dělat, dokud jeho tvář znovu nezíská normální podobu. "Oddělení kouzelných nehod a katastrof."

"Víš co, Šedohřbete," řekl Scabior. "Myslím, že tam nějakej Dudley je."

Harry nemohl ani dýchat. Může jim pomoci štěstí, obrovské štěstí, aby se z toho ještě dostali?

"Tak, tak." řekl Šedohřbet a Harry slyšel malinké znepokojení v jeho bezcitném hlase a věděl, že Šedohřbet přemýšlí, jestli zrovna nenapadl a nezajal syna ministerkého úředníka..

Harryho srdce tlouklo tak silně, že mu připadalo, že naráží o provazy okolo hrudníku. Nepřekvapilo by ho, kdyby si toho Šedohřbet všiml.

"Pokud mluvíš pravdu, ty malej hnuse, nemusíš se bát malého výletu na ministerstvo. Myslím, že tvůj otec nás odmění za to, že tě doprovodíme."

"Ale," řekl Harry a pusu měl vyschlou na kost, "kdybyste nás prostě nechali..."

"Hej!" bylo slyšet výkřik zevnitř stanu. "Podívej na tohle, Šedohřbete!"

Temná postava chvátala proti nim a Harry uviděl stříbrný odlesk světla hůlky. Našli Nebelvírův meč.

"Moooc pěkný," řekl Šedohřbet uznale a vzal si od kumpána meč. "Vážně moc pěkný. Vypadá to jako skřetí práce. Kde jste vzali něco tak pěknýho?"

"Je mého otce," zalhal Harry a doufal, že je příliš velká tma, než aby Šedohřbet přečetl jméno vyryté přímo pod jílcem. "Půjčili jsme si ho na dříví..."

"Počkej chvíli, Šedohřbete! Podívej na tohle ve Věštci!"

Jak to Scabior řekl, Harryho jizva, která byla hluboko v jeho opuchlém čele, začala ostře pálit. Příliš jasně, než aby mohl vnímat cokoliv okolo sebe, uviděl věžovitou budovu, ponurou pevnost, temnou a odpudivou. Voldemortovy myšlenky byly najednou zase ostré. Klouzal směrem obrovské budově s euforickým pocitem blízkosti svého cíle...

Tak blízko..tak blízko...

S vypětím všech sil uzavřel Harry svou mysl Voldemortovým tužbám a vrátil se zpět do míst, kde zrovna ve tmě seděl připoutaný k Ronovi, Hermioně, Deanovi a Griphookovi a poslouchal Scabiora s Šedohřbetem.

"Hermiona Grangerová," říkal Scabior, "Mudlovská šmejdka, o které je známo, že cestuje s Harry Potterem."

Harryho jizva v tichu žhnula, ale on se překonával, aby zůstal na místě a nepřeskočil do Voldemortovy mysli. Slyšel zaskřípění Šedohřbetových bot, když si dřepl před Hermionu.

"Víš co, holčičko? Tenhle obrázek mi tě pekelně připomíná."

"To ne! To nejsem já!"

Hermionin vystrašený výkřik zněl spíš jako doznání.

"...o které je známo, že cestuje s Harry Potterem," opakoval tiše Šedohřbet.

Zavládlo hrobové ticho. Harryho jizva příšerně bolela, ale vší silou zápasil proti Voldemortovým myšlenkám. Nikdy nebylo tak důležité zůstat ve svých myšlenkách sám sebou.

"Nu, tohle nám trochu mění pohled na věc, že?" zašeptal Šedohřbet.

Nikdo nepromluvil. Ztuhlý Harry cítil, jak ho bandité pozorují a jak se Hermionina ruka chvěje stejně jako jeho. Šedohřbet vstal a popošel pár kroků směrem k místu, kde seděl Harry. Znovu si dřepl, aby viděl Harrymu do jeho znetvořených rysů.

"Co to máš na čele, Vernone?" zeptal se ho jemně a Harry ucítil jeho dech ve chvíli, kdy přitiskl prst na jeho hlubokou jizvu.

"Nedotýkejte se jí! Vykřikl Harry. Nemohl to zastavit. Myslel, že ho ta bolest zničí."

"Myslel jsem, že nosíš brýle, Pottere?" dýchal Šedohřbet.

"Našel jsem brýle!" vyštěknul jeden z banditů stojících opodál. "Tam ve stanu jedny byly, Šedohřbete, počkej..."

A o chvíli později už měl Harry brýle zpátky na nose. Bandité se teď přibližovali a zírali na něj.

"Je to on!" vykřikl Šedohřbet. "Chytili jsme Pottera!"

Všichni ustoupili několik kroků zpět ohromeni tím, co udělali. Harry stále ještě bojující sám se sebou, aby zůstal v přítomnosti, nemohl přijít na nic, co by jim řekl. Kusé vize se míhaly na okraji jeho mysli...

...skrýval se pod vysokými zdmi pevnosti...

Ne, on je Harry, spoutaný a bez hůlky v obrovském nebezpečí...

...díval se nahoru, do nejvyššího okna té nejvyšší věže...

Je Harry a oni mluví tichým hlasem o jeho osudu...

...čas vyletět vzhůru...
"...a na ministerstvo?"

"Jdi někam s ministerstvem," zavrčel Šedohřbet. "Shrábnou odměnu a my z ní neuvidíme ani ň. Říkám vám, že ho vezmeme přímo k Vy-Víte-Komu."

"Přivoláš ho? Sem?" řekl Scabior a z jeho hlasu byla cítit úcta a strach.

"Ne," vyštěknul Šedohřbet, "Já nemám...říkali, že používají Malfoyův dům jako základnu. Vezmeme ho tam."

Harry si myslel, že ví, proč Šedohřbet Voldemorta nezavolá. Vlkodlak mohl nosit šaty Smrtijedů, pokud ho potřebovali, ale pouze nejužší okruh okolo Voldemorta byl označen znamením smrti. Šedohřbetovi nebylo dovoleno požívat této nejvyšší pocty.

Harryho jizva znovu vzplanula...

...a on vystoupil do noci, letěl přímo k oknům na vrcholu věže...

"...opravdu jistej, že je to on? Protože jestli není, Šedohřbete, tak jsme mrtvý."

"Kdo tady velí?" zařval Šedohřbet a zakrýval tak svou slabou chvilku. "Řek sem, že je to Potter a on a jeho hůlka, to je dvě stě tisíc galeonů, jasný? Ale jestli jste takový zbabělci, že nechcete jít se mnou - kdokoliv z vás - tak je všechno moje! A vezmu si k tomu i tu holku!"

...okno bylo zasazeno v černé skále, ne dost velké na to, aby se jím protáhl dospělý člověk...skrz něj byla vidět jen vychrtlá postava zkroucená pod přikrývkou...Mrtvá nebo spící...?

"Dobře!" řekl Scabior. "Takže jsme domluvený! A co se zbytkem, Šedohřbete, co uděláme s nima?"

"Mohlo by z nich taky něco kápnout. Máme dva mudlovský šmejdy, to je dalších deset galeonů. Ukaž ten meč. Jestli to jsou rubíny, tak je to dneska další malý štístko."

Vytáhli vězně na nohy. Harry slyšel Hermionin rychlý vystrašený dech.

"Vemte je a držte. Já si beru Pottera!" řekl Šedohřbet a chytl ho za chomáč vlasů. Harry cítil, jak mu jeho dlouhé žluté nechty škrábou o hlavu. "Na tři! Jedna - dva - tři...
"
Přemístili se a táhli vězně s sebou. Harry se cukal a snažil se vyprostit z Šedohřbetova sevření, ale bylo to beznadějné. Ron a Hermiona k němu byli přitisklí z druhé strany. Nemohl se od skupiny oddělit a tím, jak z něho byl vytlačený vzduch, jeho jizva pálila o to víc...

...protlačil se štěrbinou okna jako had a přistál uvnitř cely lehce jako pára...

Ve chvíli, kdy přistáli na venkovské silničce, vězni se zakývali a vráželi jeden do druhého.

Harryho oči, stále ještě oteklé, potřebovali chvíli, aby uvykly na světlo a uviděl dvě křídla brány z tepané oceli. Zkoumal každý detail okolí. To nejhorší ještě nepřišlo. Voldemort tu nebyl. Harry věděl, ač s útočícími vizemi bojoval, že je v nějaké podivné pevnosti, na vrcholku věže. Jak dlouho bude trvat Voldemortovi dostat se sem, až zjistí, že tu je Harry, byla jiná otázka...

Jeden z banditů zamířil k bráně a strčil do nich.
"Jak se dostaneme dovnitř? Je zamčená, Šedohřbete. Nemůžu...sakra!"

Vystrašeně odtáhnul ruce. Ocel se kroutila a měnila se ve smičkách a záhybech na jakousi děsivou tvář, která promluvila řinčivým rozléhajícím se hlasem. "Jaký je účel vaší návštěvy?"

"Máme Pottera!" zakřičel Šedohřbet triumfálně. "Zajmuli jsme Harryho Pottera!"
Brána se prudce otevřela.

"Jdeme!" řekl Šedohřbet svým mužům, kteří odvedli vězně skrz bránu na cestu vedoucí mezi vysokými živými ploty, které tlumily jejich kroky.

Harry nad sebou uviděl jako ducha bílou postavu a zjistil, že je to albínský páv. Klopýtl, ale Šedohřbet ho vytáhl zpátky na nohy. Potácel se podél cesty tlačen ze stran ostatními vězni. Zavřel své oteklé oči a nechal bolest v jizvě, aby ho na chvíli přemohla. Chtěl vědět, co Voldemort dělá, jestli ví, že byl chycen...

Vyzáblá postava se pod svou přikrývkou pohnula a převalila se k němu. Otevřela oči zapadlé v pohublé tváři...Slabý muž se posadil, obrovské propadlé oči upřené na něho, na Voldemorta, a pak se usmál. Většina jeho zubů byla pryč...

"Takže jsi přišel. Myslel jsem si to...jednoho dne. Ale tvoje cesta byla zbytečná. Nikdy jsem ji neměl."

"Lžeš!"

Harryho jizva pulsovala bolestí, jak v něm bublal Voldemortův vztek a on přesunul své myšlenky zpět do vlastního těla, a snažil se udržet v přítomnosti, ve které byli vězni tlačeni přes štěrkem vysypané prostranství.
Zalilo je světlo.

"Co to má znamenat?" řekl studený ženský hlas.

"Jsme tu, abychom viděli Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit!" zasípal Šedohřbet.

"Kdo jste?"

"Znáte mě!" Ve vlkodlakově hlase byla cítit nelibost. "Fenrir Šedohřbet! Chytili jsme Harryho Pottera!"

Šedohřbet chytil Harryho a vytáhl ho na světlo tlače přitom ostatní vězně dál.

"Vím, že je oteklý, madam, ale je to on!" pípnul Scavior. "Pokud se podíváte víc zblízka, uvidíte tu jizvu. A tady, vidíte tu holku? Mudlovská šmejdka, která cestovala s ním, madam. Není pochyb, že je to on, a máme i jeho hůlku! Tady madam..."

Přes své oteklé oči uviděl Harry Narcissu Malfoyovou zkoumající jeho oteklou tvář. Scabior jí ukázal hlohovou hůlku. Pozvedla obočí.

"Vemte je dovnitř," řekla.

"Harry a ostatní byli vytlačeni a vykopáni po kamenných schodech do haly olemované portréty.

"Za mnou," řekla Narcissa, a vyrazila napřed přes halu. "Můj syn, Draco, je doma na velikonočních prázdninách. Pokud je to Harry Potter, pozná ho."

Přijímací místnost byla ve srovnání s venkovní temnotou oslňující. Ač měl Harry téměř zavřené oči, mohl zhruba odhadnout rozměry pokoje.
Křišťálový lustr vysel ze stropu, a na tmavě fialových zdech visely další portréty. Ve chvíli, kdy byli vězni vtlačeni do místnosti, z židlí stojících před mramorem zdobeným krbem vystoupily dvě postavy.

"Co to má znamenat?"

Dobře známý děsivý hlas Luciuse Malfoye dopadl do Harryho uší. Zachvátila ho panika. Neviděl žádnou cestu ven a jak jeho strach narůstal, bylo jednodušší blokovat Voldemortovy myšlenky, i když ho jizva stále nesnesitelně pálila.

"Říkali, že dopadli Pottera," řekla Narcissa studeným hlasem. "Draco, pojď sem."

Harry se nedíval přímo na Draca, ale částečně ho viděl. O něco vyšší postava, než on, se zvedla z křesla, bledá tvář, která splývala s jeho blonďatými vlasy.
Šedohřbet znovu zatlačil na vězně, aby se otočili, a Harry stál přímo pod lustrem.

"Nu chlapče?" zaskřehotal vlkodlak.

Harry stál přímo proti zrcadlu, které bylo zasazené ve složitě zdobeném zlaceném rámu. Přeš štěrbiny svých očí viděl poprvé od doby, kdy opustil Grimmauldovo náměstí, svůj odraz.

Jeho tvář byla ohromná, lesklá a růžová, celá postižená Hermioninou kletbou. Jeho tmavé vlasy mu dosahovaly až po ramena a okolo jeho čelisti byl černý stín. Kdyby nevěděl, že to je on, kdo tu stojí, divil by se, kdo to nosí jeho brýle.
Rozhodl se nemluvit, aby se neprozradil. Stále se vyhýbal očnímu kontaktu s Dracem, dokud se nepřiblížil.

"No Draco?" řekl Lucius Malfoy a jeho hlas zněl zaníceně. "Je to on? Je to Harry Potter?"

"Nevím...Nemůžu si být jistý," řekl Draco. Držel se dál od Šedohřbeta a vypadal, že se bojí na Harryho podívat, ač se on nedíval na něj.

"Ale podívej se pořádně, podívej se! Jdi blíž!"

Harry nikdy neslyšel Luciuse Malfoye tak rozrušeného.

"Draco, pokud to budeme my, kdo předvede Pottera Temnému pánovi, vše nám bude promin..."
"Nebudeme, doufám pane Malfoyi, hned zapomínat na to, kdo ho ve skutečnosti chytil?" řekl Šedohřbet výhružně.

"Samozřejmě, že ne, samozřejmě!" řekl Lucius netrpělivě. Sám přišel k Harrymu tak blízko, že mohl vidět každý detail jeho mdlé bledé tváře i přes své oteklé oči.

"Co jsi mu udělal?" zeptal se Lucius Šedohřbeta. "Jak se dostal do tohoto stavu?"

"To jsme nebyli my."

"Připadá mi to jako bodavá kletba," řekl Lucius a svýma šedýma očima propichoval Harryho čelo.
"Něco tam má," šeptal, "mohla by to být hluboko roztažená jizva...Draco, pojď sem, podívej se pořádně! Co myslíš?"
Harry uviděl Dracovu tvář teď již docela blízko, hned vedle jeho otce. Byli si neobvykle podobní, až na to, že jeho otec vypadal velice vzrušeně. Dracův výraz byl spíše znechucený.


"Nevím," řekl a odešel ke krbu, kde stála jeho matka.

"Radši bychom se měli ujistit, Luciusi," zavolala Narcisa na svého manžela jejím ostrým ledovým hlasem. "Musíme si být naprosto jistí, že je to Potter před tím, než zavoláme Temného pána...říkali, že tohle je jeho," dívala se zblízka na hlohovou hůlku, "ale nevypadá tak, jak ji Ollivander popisoval...Pokud bychom se zmýlili a zavolali sem Temného pána pro nic...Pamatuješ, co udělal Rowlovi s Dolohovem?"

"A co potom ta mudlovská šmejdka?" zavrčel Šedohřbet. Harry málem upadl ve chvíli, kdy bandité znovu zatlačili na vězně, aby se otočili, a světlo dopadlo na Hermionu.

"Počkejte," řekla Narcissa ostře. "Ano, ano...byla u madam Malkinové s Potterem! Viděla jsem její fotku ve Věštci! Podívej Draco, není to ta Grangerovic holka?"

"Já...možná...jo."

"Ale potom tohle je Weasley!" vykřikl Lucius kráčeje okolo vězňů, aby viděl na Rona. "Jsou to oni, Potterovi kamarádi - Draco, podívej se na něj, není to syn Arthura Weasleho, jak se jmenuje...?"

"Jo," řekl znovu Draco zády k vězňům. "Mohl by to být on"

Přijímací místnost se za Harrym otevřela. Nějaká žena promluvila a její hlas vystrašil Harryho ještě víc, než už teď byl.

"Co je to? Co se stalo, Cisso?"

Bellatrix Lestrangeová pomalu procházela kolem vězňů a zastavila se po Harryho pravici, kde zírala svýma kovovýma očima na Hermionu.

"Ale jistě," řekla tiše, "To je ta mudlovská šmejdka? Ta Grangerová?"

"Ano, ano, je to Grangerová!" vykřikl Lucius. "A vedle něj, myslíme si, stojí Potter! Potter a jeho kamarádíčci konečně dopadeni."

"Potter?" zajíkla se Bellatrix a ustoupila dál, aby lépe viděla na Harryho. "Jste si jistí? Ale pak musí být Temný pán okamžitě informován!"

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.