22.kapitola 1.část

15. července 2009 v 19:32 | Lenny94
22. kapitola - Relikvie smrti
Harry upadl na trávu, těžce si oddychnul a okamžitě se vydrápal zpátky nahoru. Vypadalo to, že přistáli do prachu na okraji pole. Hermiona již obíhala v kruhu okolo nich a mávala svou hůlkou.

"Protego TotalumSalvio Hexia …"

"Ten proradný, starý příživník," funěl Ron, objevil se z pod neviditelného pláště a hodil ho Harrymu. "Hermiono, ty jsi genius, úplný genius. Nemůžu uvěřit, že jsme se z toho dostali."

"Cave Inimicum…Neříkala jsem, že to byl jednorožcův roh, neříkala jsem mu to? A teď je jeho dům rozpadlý!"

"Posloužil mu dobře," řekl Ron a prohlížel si své roztrhané džíny a zářezy na nohou,
"Co si myslíš, že mu udělají?"

"Doufám, že ho nezabili!" naříkala Hermiona, "Proto jsem chtěla, aby Smrtijedi zahlédli Harryho ještě než zmizel. Poznali tak, že jim Xenophilius nelhal!"

"A proč jsi mě přesto schovávala?" zeptal se Ron.

"Ty máš být v posteli s kropenatkou, Rone! Unesli Lenku, protože její otec podporoval Harryho! Co by se stalo tvé rodině, kdyby věděli, že jsi s ním?"

"Ale co tvoje máma a táta?"

"Jsou v Austrálii," řekla Hermiona, "Měli by být v pořádku. Nic neví."

"Jsi génius," opakoval Ron s úctou.

"Jo, to jsi, Hermiono," horlivě souhlasil Harry. "Nevím, co bychom bez tebe dělali."

Zazářila, ale najednou zvážnila.

"A co Lenka?"

"No, jestli říkali pravdu, tak je pořád na živu ---," začal Ron.

"Neříkej to, neříkej to!" zakňučela Hermiona. "Musí být na živu, musí!"

"Tak to předpokládám, že bude v Azkabanu," řekl Ron. "Jestliže přežije toto místo....mnozí ne…"

"Přežije," řekl Harry. Nesnesl pomyšlení na jinou možnost.

"Lenka je silná, silnější, než by sis myslel. Nejspíš učí své spoluvězně o stachopudech a škrknách."

"Doufám, že máš pravdu," řekla Hermiona. Rukou si zakryla oči. "Je mi tak líto Xenophilia, kdyby ---"

"---kdyby se nás právě nepokusil prodat Smrtijedům," dokončil Ron.

Postavili si stan, vlezli dovnitř a Ron jim uvařil čaj. Po tom, jak těsně vyvázli, se jim toto studené a zatuchlé místo zdálo jako domov: bezpečné, známé a přátelské.

"Proč jsme sem chodili?" povzdechla si Hermiona po několikaminutovém tichu.

"Měl jsi pravdu, Harry, byl to Godrikův Důl úplně od začátku, naprosté plýtvání časem!
Relikvie Smrti…taková blbost…ačkoliv vlastně," vypadalo, že ji něco náhle napadlo, "mohl si to vymyslet, ne? Nejspíš sám vůbec nevěří na Relikvie Smrti a chtěl nás jenom zdržet, než přijdou Smrtijedi!"

"To si nemyslím," řekl Ron. "Je zatraceně těžké vymýšlet si něco, když jsi ve stresu, těžší než si myslíš. Zjistil jsem to, když mě bandita chytil. Bylo mnohem jednodušší předstírat, že jsem Stan, protože jsem o něm něco málo věděl, než kdybych si vymýšlel celou novou osobu. Starý Láskorád byl pod silným tlakem, když se snažil zajistit, abychom se nehnuly z místa. Počítám s tím, že nám řekl pravdu a nebo to, o čem si myslel, že pravda je, abychom s ním pokračovali v rozhovoru."

"No, domnívám se, že na tom nezáleží," povzdechla si Hermiona. "I kdyby byl upřímný, nikdy za celý svůj život jsem neslyšela takový nesmysl."

"Počkej přece," řekl Ron. "Tajemná komnata měla být taky jen pověst, že?"

"Ale Relikvie Smrti nemohou existovat, Rone!"

"To ty pořád říkáš, ale jedna z nich může," řekl Ron. "Harryho neviditelný plášť ---"

"Příběh tří bratrů je jenom pohádka," řekla Hermiona rozhodně. "Pohádka o tom, jak se lidé bojí smrti. Jestli zůstat naživu je tak snadné, jako se skrýt pod neviditelný plášť, tak už máme vše, co potřebujeme!"

"Nevím. Mohlo by to být něco s neporazitelnou hůlkou," řekl Harry a otáčel trnkovou hůlkou, kterou tak neměl rád, ve svých prstech.

"Žádná taková věc není, Harry!"

"Říkala jsi, že je spousta hůlek --- Smrtící hůlka nebo jak tomu říkají---"

"Dobře, i když si chceš dělat srandu, že prastará hůlka je skutečná, tak co ten
životodárný kámen?" naznačila prsty uvozovky kolem tohoto názvu a tón jejího hlasu byl sarkastický . "Žádná kouzla nemohou vzkřísit mrtvé, tak je to!"

"Když se má hůlka spojila s tou Ty-Víš-Koho, objevili se máma a táta…a Cedric…"

"Ale oni nevstali skutečně z mrtvých, že?" řekla Hermiona. "Tyhle ---vybledlé napodobeniny nejsou to samé, jako když někoho doopravdy oživíš."

"Ale ta dívka z příběhu se ve skutečnosti nevrátila, ne? Příběh říká, že jakmile je někdo mrtvý, patří k mrtvým. Ale ten druhý bratr ji stále viděl a mluvil s ní, že? Dokonce s ní nějaký čas žil…"

V Hermionině výrazu uviděl znepokojení a ještě něco hůře rozpoznatelného.
Jak se podívala na Rona, Harry si uvědomil, že to byl strach: vyděsil ji svým povídáním o životě s mrtvými.

"Takže o tom chlápkovi Paverellovi, který je pohřben v Godrikově Dole," řekl spěšně, snažil se, aby to znělo normálně pevně, "o něm nic nevíš, ne?"

"Ne," odpověděla, změna tématu ji pomohla. "Po tom, co jsem viděla tu značku na jeho hrobě, jsem si vyhledala, jestli byl slavnýj nebo udělal něco důležitého, jistě bude v jedné z našich knih. Jediné místo, kde se mi podařilo nalézt jméno 'Peverell', je Přirozená ušlechtilost: Kouzelnický rodokmen. Půjčila jsem si ji od Krátury,"
vysvětlila, když Ron povytáhl obočí. "Je to seznam čistokrevných rodin, které vymřely po mužské linii. Zřejmě byli Paverellovi jedni z těch, kteří zmizeli nejdříve."

"Vymřeli v mužské linii?" opakoval Ron.

"To znamená, že jejich jméno zaniklo," řekla Hermiona, "již před stoletími v případě Peverellových. Pořád mohli mít potomky, ale ti by se jmenovali nějak jinak."

A najednou, při zvuku toho jména "Peverell", Harrymu v paměti vysvitlo: špinavý starý muž, který se oháněl před obličejem ministerského úředníka ošklivým prstenem a hlasitě křičel,

"Rolvoj Gaunt!"
"Prosím?" řekli Ron a Hermiona najednou.
"Rolvoj Gaunt! Dědeček Ty-Víš-Koho! V myslánce! S Brumbálem! Rolvoj Gaunt říkal, že pocházel od Peverellových!"
Ron a Hermiona vypadali ohromeně.
"Ten prsten, ten prsten, který se stal viteálem, Rolvoj Gaunt řekl, že je na něm erb
Peverellových! Viděl jsem, jak s ním mává před obličejem chlápka z ministerstva, skoro mu ho strčil do nosu!"
"Erb Paverellových?" řekla ostře Hermiona. "Viděl jsi, jak to vypadá?"
"Moc ne," řekl Harry a snažil se vzpomenout si. "Nebylo na tom nic fantastického, co bych mohl vidět; možná pár škrábanců. Zblízka jsem ho doopravdy viděl jenom potom, co byl rozbit."
Harry viděl, že mu Hermiona porozuměla, když najednou rozšířila oči. Ron užasle hleděl z jednoho na druhého.
"Hrome…Domníváš se, že to zase byl ten znak? Znak relikvií?"
"Proč ne," řekl Harry vzrušeně, "Rolvoj Gaunt byl ignorantský měšťák, který žil jako prase a jediné, o co se staral, byl jeho původ. Jestli byl ten prsten předáván po století, nemusel vědět, co to ve skutečnosti je. V tom domě nebyly žádné knihy a věřte mi, že on nebyl ten typ, co čte příběhy pro děti. Zamiloval si pomyšlení, že ty škrábance na kameni jsou erbem, jak tím byl zaujatý, protože mít čistou krev tě udělá prakticky královským."
"Ano…to je všechno velice zajímavé," řekla opatrně Hermiona, "ale Harry, jestli si myslíš, co já si myslím, že si myslíš ---"
"No, proč ne? Proč ne? řekl Harry," opouštěje opatrnost. "Byl to kámen, ne?" Podíval se na Rona a hledal u něj podporu. "Co když to byl životodárný kámen?"
Ron otevřel pusu.
"Hrome--- Ale bude to pořád fungovat, když ho Brumbál rozbil --- ?"
"Fungovat? Fungovat? Rone, on nikdy nefungoval! Žádná taková věc jako životodárný kámen neexistuje!"
Hermiona vyskočila na nohy, vypadala popuzeně a naštvaně. "Harry, ty se snažíš všechno napasovat to té povídačky o relikviích ---"
"Napasovat?" opakoval. "Hermiono, ono to pasuje samo! Vím, že znak relikvií byl na tom kameni! Gaunt řekl, že pochází z Peverellových!"
"Před minutou jsi nám řekl, že jsi nikdy pořádně tu značku na kameni neviděl!"
"Kde si myslíš, že je ten prsten teď?" zeptal se Ron Harryho. "Co s ním Brumbál udělal poté, co ho rozevřel?"
Ale Harryho představivost běžela kupředu, daleko za tu Ronovu a Hermioninu…
Tři předměty, nebo relikvie, které spolu dohromady udělají ze svého majitele pána Smrti…Pána…Přemožitele…Vítěze…Poslední nepřítel, který má být zničen, je smrt.
A on, majitele všech tří relikvií, se postaví Voldemortovi, jehož viteály se jí nemohou rovnat…Ani jeden nemůže žít, dokud je ten druhý naživu…Byla toto odpověď? Relikvie proti viteálům? Je zde možnost, po tom všem, zajistit, že to bude on, kdo triumfuje? Kdyby byl pánem relikvií smrti, byl by zachráněn?
"Harry?"
Ale Harry ji stěží uslyšel: Vytáhl neviditelný plášť a nechal ho klouzat mezi prsty, látka vláčná jako voda, lehká jako vzduch. Nikdy neviděl nic podobného za svých sedm let v kouzelnickém světě. Plášť byl přesně takový, jak ho Xenophilius popsal: Plášť skutečně a opravdově poskytoval svému nositeli neviditelnost, trval navěky a nabízel mu stálé, neproniknutelné utajení, ať na něj bylo sesláno jakékoliv kouzlo…
A pak si s vyjeknutím vzpomněl-
"Brumbál měl můj plášť tu noc, kdy zemřeli mí rodiče!"
Třásl se mu hlas a cítil, jak se mu hrne krev do obličeje, ale nestaral se o to.
"Moje máma řekla Siriusovi, že si Brumbál plášť vypůjčil! Tak proto! Chtěl ho prozkoumat, protože si myslel, že je to třetí relikvie! Ignotus Peverell je pochován v Godrikově Dole…"
Harry chodil naslepo kolem stanu, Cítil, že se kolem něho otevírají skvělé nové výhledy. "Je to můj předek. Pocházím z třetího z bratrů! Všechno to dává smysl!"
Cítil se vyzbrojený svou jistotou, svou vírou v relikvie, jakoby pouhá myšlenka na jejich vlastnictví mu poskytovala ochranu, cítil se šťastný a vrátil se k ostatním dvěma.
"Harry," řekla opět Hermiona, ale on byl příliš zaměstnaný otevíráním váčku, který měl kolem krku. Ruce se mu silně třásly.
"Přečti si to," řekl a strčil jí matčin dopis do ruky. "Přečti si to!
Brumbál měl plášť, Hermiono! Na co jiného by ho chtěl? Nepotřeboval plášť, mohl vykonat zastírací kouzlo tak silné, že by byl naprosto neviditelný!"
Něco spadlo na zem, zatřpytilo se a zakutálelo se pod židli: Když vyndával dopis, vypadla mu i zlatonka. Sklonil se, aby ji zvedl. A pak, právě načatý pramen báječných objevů ho překvapil dalším darem, šok a údiv v něm vybuchly a on zakřičel.
"JE TADY! Ponechal mi ten prsten - je v té zlatonce!"
"Ty --- myslíš?"
Nemohl pochopit, proč to Rona zarazilo. Bylo to tak zřejmé, bylo mu to jasné. Všechno to pasovalo, všechno…jeho plášť byl třetí relikvií, a až přijde na to, jak otevřít zlatonku, bude mít druhou, a poslední co potřebuje, je nají první relikvii, starodávnou hůlku, a potom ---
Jako by opona padla na osvětlené jeviště: Všechno jeho vzrušení, všechny jeho naděje a štěstí byli naráz uhašeny, postával sám ve tmě a to skvělé kouzlo bylo pryč.
"To je to, po čem jde."
Ta změna hlasu vyděsila Rona a Hermionu ještě více.
"Ty-Víš-Kdo jde po starodávné hůlce."
Otočil se k nim zády, tvář napjatou a nevěřící. Věděl, že je to pravda. Celé to dávalo smysl, Voldemort nehledal nějakou hůlku, hledal starou hůlku, vskutku starou.
Harry šel ke vchodu do stanu a zapomněl na Rona a Hermionu. Díval se ven do tmy a přemýšlel…
Voldemort byl vychován v mudlovském sirotčinci. Nikdo mu nemohl vyprávět Příhody Barda Beedla, když byl malý, ani Harry o nich neslyšel. Skoro žádný kouzelník nevěří v relikvie smrti. Bylo pravděpodobné, že o nich Voldemort ví?
Harry zíral do temnoty…Kdyby Voldemort věděl o relikviích smrti, určitě by je hledal, udělal cokoliv, aby se zmocnil tří předmětů, které z něho udělají pána Smrti? Kdyby věděl o relikviích, nepotřeboval by hlavně viteály. Neukazuje snad ta skutečnost, že z relikvie udělal viteál, že nevěděl o tomto posledním velkém kouzelnickém tajemství?
Což znamená, že Voldemort hledal starodávnou hůlku, aniž by si uvědomoval její úplnou moc, aniž by rozuměl tomu, že je to jedna ze tří…hůlka byla relikvií, která nemohla být ukryta, její existence byla dobře známa Krvavá cesta starodávné hůlky postupuje napříč stránkami kouzelnické historie
Harry pozoroval oblačnou oblohu, obloučky šedého dýmu stříbrně přecházeli přes tvář bílého měsíce. Byl omámen úžasem nad svými objevy. Vrátil se zpátky do stanu. Byl to šok, vidět stát Rona a Hermionu přesně tam, kde je zanechal. Hermiona stále držela dopis od Lily, Ron vedle ní vypadal trochu úzkostlivě. Neuvědomovali si, jak daleko se dostali za posledních pár minut?
"Je to tak?" řekl Harry, zkoušel je dostat do toho vlastního zápalu užaslé jistoty, "To vysvětluje všechno. Relikvie Smrti jsou opravdové a já jednu mám --- možná dvě ---"
Pozvedl zlatonku.
"--- a Ty-Víš-Kdo pronásleduje tu třetí, ale neuvědomuje si …on prostě
si myslí, že je to mocná hůlka ---"
"Harry," řekla Hermione, přistoupila k němu a vrátila mu zpátky dopis od Lily,
"Je mi to líto, ale myslím, že to máš celé špatně, celé."
"Copak to nevidíš? Celé to zapadá ---"
"Ne to nezapadá," řekla. "Nezapadá. Harry, prostě si se nechal unést. Prosím," řekla, když začala, "prosím, jenom mi odpověz toto: Jestli Relikvie Smrti opravdu existují, a Brumbál o nich věděl, věděl, že osoba, která je všechny vlastní bude pánem Smrti --- Harry, proč by ti to neřekl? Proč?"
Odpověď už měl připravenou.
"Ale ty jsi to řekla, Hermiono! Musíš to o nich vypátrat sám! Je to výprava!"
"Ale já jsem to řekla jenom, abych tě přesvědčila jít k Láskorádům!" křičela Hermiona podrážděně. "Doopravdy jsem tomu nevěřila!"
Harry si toho nevšímal.
"Brumbál mě většinou nechával, abych si věci našel sám. Nechal mě zkusit svou sílu, riskovat. Tohle mi připadá, jako něco podobného, co dělával."
"Harry, tohle není hra, tohle není cvičení! Je to opravdové, a Brumbál ti zanechal velice jasné instrukce: Najdi a znič viteály! Ten symbol nic neznamená, zapomeň na Relikvie Smrti, nemůžeme si dovolit odložit to na vedlejší kolej---"
Harry ji sotva poslouchal. Otáčel zlatonku ve své ruce pořád dokola, napolo očekával, že se otevře a zjeví mu životodárný kámen, aby dokázal Hermioně, že má pravdu, že relikvie smrti jsou skutečné .
Obrátila se na Rona.
"Ty tomu nevěříš, nebo ano?"
Harry vzhlédl a Ron váhal.
"Nevím…Myslím…kousky toho tak nějak zapadají do sebe," řekl Ron nešikovně, "Ale když se na to podíváš jako na celek…" Zhluboka se nadechl. "Myslím, že se máme zbavit viteálů, Harry. To je to, co nám Brumbál řekl, abychom udělali. Možná…možná bychom měli zapomenout na tu záležitost s relikviemi."
"Děkuji ti, Rone," řekla Hermiona. "Vezmu si první hlídku."
Přešla kolem Harryho a sedla si do vchodu , čímž udělala za vším naprostou tečku.
Ale tu noc mohl Harry jen těžko usnout. Nápad o Relikviích Smrti ho posedl a nemohl si odpočinout zatímco mu znepokojivé myšlenky vířili myslí: hůlka, kámen a plášť. Kdyby je prostě mohl mít všechny…
Otevřu se na konci…Ale co bylo tím koncem? Proč nemůže mít ten kámen teď? Kéž by měl ten kámen, mohl by se Brumbála zeptat osobně…
Harry po tmě mumlal slova k zlatonce a zkoušel všechno, dokonce i hadí řeč, ale zlatá kulička se neotevřela …
A ta hůlka, prastará hůlka, kde ta je skrytá? Kde teď hledal Voldemort ? Harry si přál, aby ho jizva pálila a ukázala mu Voldemortovy myšlenky, protože úplně poprvé se on a Voldemort shodovali ve věci, kterou chtěli…Hermioně by se ten nápad nelíbil, samozřejmě…Ale pak, ona tomu nevěří….Xenophilius měl svým způsobem pravdu…omezenou, úzkoprsou a fanatickou. Pravda byla taková, že se bála té myšlenky na Relikvie Smrti, zvláště životodárný kámen…a Harry přitiskl ústa na zlatonku, políbil jí a málem jí i spolkl, ale zlaté vyznamenání nepovolilo.…
Už skoro svítalo, když si vzpomněl na Lenku, která je sama v cele v Azkabanu, obklopená mozkomory a najednou se zastyděl. Úplně na ní zapomněl při svém horečném uvažování o relikviích. Kdyby ji jen mohl zachránit, ale mozkomorové v takovém počtu by byli prakticky nenapadnutelní. Teď ho napadlo, že ještě nezkoušel vykouzlit patrona s trnkovou hůlkou...Musí to zkusit ráno...
Jenom kdyby byl nějaký způsob, jak získat lepší hůlku...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.