Božena Němcová - Babička

9. června 2009 v 6:43 | Lenny94

Božena Němcová

Babička
Autorka této knihy vypráví o životě lidí na vesnici v minulém století. Život nebyl tak lehký jako v nynější době. Babička Boženy Němcové je hlavní postavou této knihy. Babička chodí s dětmi na procházky a vypráví jim různé příhody. Jednou se babička s dětmi setkala s kněžnou a komtesou. Kněžna ji pozvala na zámek. Barunka se seznámila s komtesou a později s ní odjela do ciziny. Když se Barunka vracela domů, uslyšela, že babička umírá. Rychle běžela domů a po chvíli setkání babička zemřela.

Babička

Idylické zachycení jednoho roku na české vesnici devatenáctého století. Babička je vlastně částečně zidealizovanou vzpomínkou Boženy Němcové na dětství jako nejkrásnější období svého života. Děj Babičky se odehrává na Starém Bělidle, kde také Božena Němcová strávila své dětství. Jak název napovídá, hlavní hrdinkou je stará babička očima své vnučky Barunky, která nám představuje Boženu Němcovou, jak popisuje svou vlastní babičku, na kterou měla z dětství dobré vzpomínky. Babička je v díle představitelkou zásadové, zbožné a starým tradicím věrné ženy, která se však čím dál tím častěji setkává i u svých nejbližších s opomíjením starých tradic a zvyků, které neodmyslitelně patřily k jejímu životu. Je to dílo jak romantické, tak realistické, plné popisů přírody i romantických lidských osudů, a Božena Němcová si v něm vytkla za cíl vytvořit obraz národního vesnického životního stylu.

Babička
Už kolem 350 vydání se dočkalo toto vrcholné dílo B. Němcové, do kterého autorka uložila jednak své osobní vzpomínky na dětství v ratibořickém údolíčku, jednak živou ilustraci lidového folklóru a životní moudrosti prostých lidí. Vztah zámku a podzámčí autorka posunula blíž k podobě ideální, příkladné lidové obyčeje zachytila chronologicky v cyklu zvykoslovného roku. Zosobnění lidové životní filosofie je žena, babička Magdaléna Novotná. Přes značný rozsah práce jde o povídku, která nesleduje vývoj ústřední postavy. Sám děj nemá souvislou linii, jak naznačuje podtitul "Obrazy venkovského života". V první části přijíždí babička za dcerou Terezou Proškovou na Staré bělidlo k radosti čtyř jejích vnoučat - Barunky, Adélky, Jana a Vilímka. Poznáváme ji postupně jako ženu, která miluje práci, péči o hospodářství, ale taky přírodu doma i kolem, a je nesmírně citlivou vychovatelkou svěřeným dětem. Působí příkladem svým vztahem k domovu, vlasti i k lidem. Ve světě podzámčí si uchovává lidskou důstojnost, ale i učinlivou dělnost, kde je třeba. V druhé části vystupuje více do popředí zpodobení bohatých obyčejů od měsíce k měsíci (dračky, přástky, Mikuláš, vánoce, vynášení smrti, zvyky jara i léta, dožínky a Kristlina svatba). Základem dějové gradace je právě babiččina neokázalá starost o sousedy, kteří se octli v tísni. Svou přirozenou moudrostí prostou ponižování i vypínání získává respekt i paní kněžny a její schovanky Hortenzie. Ne ovšem u panských lokajů, jejichž manýry částečně přejímá i paní Terezka. "Lépe mluvit s císařem než s písařem," říká babička, která zamlada skutečně hovořila s Josefem II. Podvakrát je pozvána i na zámek, i kněžna s Hortenzií se s babičkou a dětmi ráda zastaví. Ale svého vlivu užije babička jen pro druhé: Chudému Kudrnovi s klubkem dětí pomůže opatřit práci, Kristle z hospody zachrání jejího Jakuba před vojnou, kam mu "pomohl" písař Talián ze msty za to, jak byl zesměšněn, když neodbytně dolézal za Kristlou. Němcová vykreslila kolem Starého bělidla řadu milých postav (mlynářovy, myslivce, Kudrnovy, Kristlu, Jakuba, Mílu), které spolu s babičkou svými vzpomínkami a vyprávěními obohacují povídku. Nejobsáhlejší odbočkou, která ale průběžně splývá s hlavním dějem, je myslivcovo podání tragédie nešťastné Viktorky. Je obecně známo, že skutečnost byla v tom či onom jiná, ale B.Němcové šlo o to, co je v životě našeho lidu nejtypičtější.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.